Mateřská – špatně placená brigáda pro ženy, aneb jak jsme přišli o syna
Autor: patok
Antimasožravec – úvaha o úvahátorech /24. 2. 2010/
Každý názor a životní postoj vznikl nepochybně v prvopočátku myšlenkovými pochody jedince – úvahami o vlastním bytí a vztazích k ostatním tvorům, rostlinám, věcem, universu… I ortodoxní vegetarián či vegan musel projít touto životní fázi, než došel k názoru, že my, co jíme maso, jsme špatní. A proto mi dovolte menší úvahu o této minoritní skupině bojovníků proti větrným mlýnům.
Nejprve bychom si měli uvědomit, že morální postoj k zabíjení je samozřejmě v této (Evropské) civilizaci spíše na jejich straně. Smrt je tabu, které je jistě většinou z nás vnímáno jako něco negativního. Žijeme, milujeme se a představa že nás taková milovaná osoba opustí je pro nás zcela znepokojující. Fantazie je ale vrtošivá potvůrka a nechá naše úvahy zabrousit dál, až do hlubin zvířecí duše. Řekneme si “zvíře také musí mít rádo, musí milovat”. No proč ne? Souhlasím že některá zvířata nejsou tak primitivní, že mají i city, že se dokáží vcítit do jiných tvorů. Ale proto máme jíst jen ovoce, zeleninu a biologické produkty zvířat? Soucit je jedna věc a získávání energie je věc druhá. Otázka je spíše taková, kdo tu energii vlastně potřebuje a na co ji potřebuje. Člověk, který netvoří, ale jen žije, aby si mohl pasivně užívat, rozmnožit se a umřít, není snad hoden ani místa, které na světě zabírá, neměl by dýchat ani vzduch a pít vodu (která by mnohem více posloužila tvorovi, který poslouží jako potrava). A pokud někdo věnuje svou energii a čas tomu, že bojuje proti masožravcům a myslí si že dělá něco tak úžasně správného, nemá to asi v hlavně úplně srovnané, pokud ovšem nemá nějaké vyšší přesvědčení – např. budhismus, ale ten zase pokud vím není tak ortodoxní, aby někomu něco vnucoval. Věřím že většina těchto lidí brojí proti masožravcům, jen kvůli aktu zabíjení těch nevinných zvířat (ha – nevinných, ale evolučně zaostalých a v podstatě sebestředných). Vždyť každý tvor by měl něčím obohatit ostatní – měl by brát i dávat a využívat energii tak, abychom přežili jako celek – jako celá civilizace. Možná může připadat důležité neublížit nevinné tvářičce štěněte, ale důležitější je zachránit časem civilizaci před viry, pandemiemi, expanzi slunce a tak podobně. Ale ani to není pro každého…
Každý by si proto měl najít své místo v této společnosti. Měl by tolerovat a nebránit jiným v získávání energie z masa, pokud ji dobře využívají. Tato kontraproduktivita činí z života takového antimasožravce život vcelku zbytečný (nehledě na vliv na ostatní) a otravuje zároveň životy těch, kteří možná mohou působit bezcitně, ale vytváří pravé hodnoty.
— z osobního archivu (24. 2. 2010)
Ave, Caesar!
Vítáme čínského prezidenta
Tak je to tu zase, ulice prošpikovaný policajtama a jinou fízlotinou, doprava kolabuje, ale radujme se, protože nám rudne na lepší věčné časy. V naší krásné malé zemičce s dvoubradým prasetem ve znaku nás v těchto dnech navštívila osobnost, na kterou jsme tu celý život čekali. Jedná se o prezidenta Čínské lidové republiky, Si Ťin-pchinga, a já mu tímto vzdávám čest a přeji ať se mu u nás moc líbí.
A abych nezapomněl gratuluji českým výkonomocenským složkám k obrovskému úspěchu při pacifikování českých občanů, kteří v ulicích Prahy evidentně provokovali, uráželi slušné čínské občany, ba se jim dokonce snažili ukrást vlajku, kterou vítali svého prezidenta (foto viz níže). V takových chvílích se stydím být čechem a radši bych se nakazil žloutenkou a našel si práci v nejbližší večerce.
No holt některým z nás to trochu, pod tlakem emocí, ujelo. Ale my ostatní uvědomělí občané v tom vidíme spoustu obchodních i mezilidských příležitostí. Myslím, že se vyplatí využít toho, že náš, nebojím se říci, čínský bratr, disponuje tolika žádanou levnou pracovní silou a zkušenostmi s plagiátorstvím a ohňostroji. Máme se ještě tolik co učit…