UPOZORNĚNÍ: Tento článek byl napsán ještě dlouho před střeleckým útokem na FFUK, ke kterému došlo prosince 2023 a není s ním nijak spojen, ačkoliv je tématicky příbuzný. Nic ani nenasvědčuje tomu, že by vrah z FFUK David Kozák byl, ke svému činu, motivován hraním počítačových her.
Škodlivosti počítačových her, se dá uvěřit snadno a bez většího přemýšlení Vám to odkývá skoro každý. Jenže co když to tak úplně není? Vždyť většina z nás dokáže rozlišovat mezi hrou a realitou… Sám jsem jako dítě hry hrál, byly krvavé, násilné, na první pohled zřejmě nevhodné pro děti… Ale pokud mám mluvit za sebe, tak jsem nikdy nikomu výrazně neublížil, násilí rozhodně nevyhledávám, jsem spíš pacifista, než agresor.
Takže, co když je to přesně naopak a tyhle hry dětem ukazují alternativní násilnou realitu, kterou ve skutečnosti nechtějí zažít? Co když je tyhle hry připravují na situace, do kterých se nikdo z nás dostat nechce, ale stát se to vyjímečně může?
Ja myslím, že to tak je a že původ skutečného násilí jedince musíme hledat hlavně v násilí, které se mu dostává ze strany rodičů, sourozenců, spolužáků a podobně. Násilí ve hře je virtuální a udělá z vás virtuálního násilníka…
Skutečného násilníka z vás spíš udělá skutečné násilí. Sám jsem poznal hodně lidí a ti opravdu zlí kluci hry moc nehráli, protože měli například přísného otce, který jim všechno zakázal a mlátil je a případně v tom sehrál roli ještě alkohol a drogy. Kluci s kterými jsem dřív hrál hry jsou naopak v pohodě, pracuji, mají rodiny, starají se o svoje děti…
Takže co tohle povrchní smýšleni o důsledcích hraní počítačových her ještě trochu přehodnotit?
A ještě bych chtěl dodat, že nejvíc se samozřejmě ozývají ti, kteří počítačové hry nehrají a nikdy nehráli, jakoby nám snad chtěli říct, že jsou to právě oni, kteří jsou příkladem slušného nenásilného člověka. Ale jak můžou vědět, že by je hraní her poznamenalo?
Ona se dneska totiž kdejaká matka snaží házet svojí “nevýchovu” na vlivy moderních technologií (a prostě tomu čemu nerozumí, ač dělá že tomu rozumí), ale ten klid, když jí dítě neskáče po hlavě, když zrovna něco hraje, ten je k nezaplacení, že?
Takže na výběr máme – zasvěťte velkou část svého života intenzivní péči o svoje děti, nebo je posaďte ve volných chvílích k počítači, nebo televizi. Ale nesvádějte na ostatní svoji pohodlnost a lenost.